Hlavní strana

Z Cohousing.cz

Co je cohousing

Slovo cohousing by se do češtiny dalo volně přeložit jako blízké sousedské bydlení.

A o co se vlastně jedná? Někteří lidé považují cohousing za návrat k tomu nejlepšímu, co nabízel život v tradiční vesnici nebo na malém městě. Futuristé ho chápou jako odpověď na sociální, ekonomické a envirometální výzvy 21.století. A v každém z uvedeného je kousek pravdy.

Koncept cohousingu vznikl před zhruba 25 lety v Dánsku, odkud se rozšířil do dalších zemí Evropy (např. Švédska, Holandska, Německa, Rakouska, Velké Británie) a do Severní Ameriky. Cohousing je způsob bydlení, který kombinuje osobní nezávislost s výhodami života v užším společenství lidí, kteří se vzájemně znají, své společenství vědomě budují a považují ho za podstatnou součást svého života.

Obyvatelé cohousingového společenství obvykle vlastní plně vybavené soukromé domy nebo byty, které jsou vybudovány kolem tzv. společenského domu (v angličtině common house), ve kterém se nacházejí sdílené prostory a vybavení – obvykle zahrnují velkou kuchyni a jídelnu, dětskou hernu, dílnu, pokoj pro hosty, pracovnu, prádelnu, prostory pro zábavu a tvoření (př. hudební zkušebnu, fotokomoru apod.) a další, podle rozhodnutí a potřeb konkrétního cohousingového společenství. Každý soukromý dům je samostatný a nezávisle fungující včetně běžné kuchyně, ve společenském domě ale navíc bývají několikrát týdně k dispozici večeře pro všechny členy – obyvatelé se střídají ve vaření pro celou skupinu. Účast na večeřích je dobrovolná, povinností však bývá jednou za čas vařit (záleží na velikosti skupiny, obvykle jednou či dvakrát za měsíc), zbylé večery si obyvatelé vychutnávají večeře uvařené někým jiným.

Při vzniku konkrétního cohousingového společenství se jeho budoucí obyvatelé účastní plánování a navrhování podoby svého bydlení a po nastěhování pak průběžného řízení a udržování společenství. Pravidelně se setkávají, aby projednali potřebné kroky pro běh společenství. Architektonický a urbanistický koncept cohousingového bydlení nabízí citlivé prostředí orientované na „pěší provoz“ (auta obvykle parkují na okraji čtvrti), vytváří prostory, kde se obyvatelé potkávají (dětská hřiště, centrální ulici, kolem které jsou postaveny domy, venkovní místa k posezení). Nejčastěji se počet domů pohybuje kolem 15-30 domácností, s důrazem na různorodou směs obyvatel – nezadaní, páry, rodiny s dětmi, senioři. Cohousingová komunita není vázaná žádnou konkrétní společnou filozofií či náboženstvím kromě společné touhy po praktickém a společensky orientovaném místu k životu a bydlení.

Šest základních znaků aneb co je a co není cohousing:

1. Obvyvatelé se podílejí na plánování

Budoucí obyvatelé se účastní celého procesu plánování projektu cohousingu, který díky tomu nejlépe odpovídá jejich konkrétním potřebám a přáním. Navíc, díky osobní účasti na plánování, vznikají mezi jednotlivými členy pevná přátelská pouta, která jsou základem stabilní skupiny, která má šanci dobře fungovat i po nastěhování.

Ke spolupráci může být přizván developer, což může celý proces zjednodušit. Ale pokud by byl cohousing vybudován pouze developerem bez účasti budoucích obyvatel, projekt by nemohl tak dobře splnit potřeby a přání obyvatel a ti si hlavně neprojdou nesmírně důležitou fází „budování společenství“.Čtěte více

2. Urbanistické a architektonické uspořádání podporuje vznik a udržování sousedských vazeb.

Architektonický návrh podporuje sousedské vazby a zároveň nabízí každému jeho soukromí. Některé prvky uspořádání jsou velmi důležité, např. orientace domů do veřejných prostor, umístění společenského domu do centra dění, dětská hřiště a venkovní plochy s možností posezení za každého počasí, apod.

Spojit se společně jen kvůli tomu, abyste si mohli dovolit soukromý golfový klub nebude úplně v duchu myšlenky cohousingu .Čtěte více

3. Soukromé domy jsou doplněné společným vybavením – „společenským domem“ a společnými prostranstvími

Každá jednotlivá domácnost vlastní svůj plně vybavený dům (nebo byt) a zároveň sdílí rozsáhlejší společné vybavení s celou skupinou. Sdílené prostory jsou navrženy pro každodenní užívání a jsou nedílnou součástí života ve společenství. Obvykle zahrnují místo pro společná jídla, místo k posezení, dětskou hernu, pokoje pro hosty, dílny, zahradu atd.

Cohousing není společné žití v jedné domácnosti (a shared house). Ten může být v cohousingové komunitě zahrnut, ale je to jiný typ společného bydlení. Čtěte více

4. Chod a provoz bydlení řídí samotní obyvatelé.

Po nastěhování je provoz komunity zajišťován jejími obyvateli, nikoliv zvenčí, a podléhá pravidlům, která si mezi sebou obyvatelé předem dohodnou. Obvykle je každý členem nějaké menší skupiny, která se stará o některé sdílené prostory nebo má na starosti některé sdílené aktivity.Čtěte více

5. Neexistuje hierarchická struktura a způsob rozhodování.

Ve společenství jsou vůdcovské role, ale nikoliv vůdci. Společenství není závislé na jedné osobě, a to i přesto, že skupina je obvykle založena jedním nadšencem, který projekt rozhýbe a rozjede. Ve skupině pak obvykle bývá někdo další, kdo dává dohromady finance, jiný zajišťuje během schůze hlídání dětí, někdo zapisuje průběh jednání a existují i další funkce a úkoly. Většina cohousingových společenství přijímá zásadní rozhodnutí konsensem a ačkoliv mnoho skupin má pravidla hlasování, na která dojde v případech, kdy se skupina ani po mnoha pokusech nemůže dohodnout konsensem, k hlasování přistipují zřídka nebo nikdy.

Jestliže je ve skupině jeden vůdce, který nastavuje pravidla a standardy jednostranně, nejedná se o cohousing.

6. Neexistuje sdílená ekonomika.

Vzniklé společenství není primárním zdrojem příjmů pro jeho členy, ti jsou finančně nezávislí.

Pokud by společenství bylo zdrojem příjmů pro jeho členy, má se za to, že by to vneslo významnou změnu dynamiky mezi jeho členy a nastavovalo by jinou úroveň vztahů ve skupině, která je již mimo rámec myšlenky cohousingu.